Reklamní betlémy

Zatím co ty vzácné betlémy byly, soudě podle mnohých vzpomínek pamětníku, v péči rodičů, většinou otce, a děti jen se zatajeným dechem přihlížely. Vystřihovací archy pro svoji dostupnost dovolovaly, aby se na přípravě a stavbě podílely samy děti. Této skutečnosti začali využívat mnozí výrobci zboží, jehož prodej byl v průběhu roku podporován reklamou nejrůznějšího druhu. Šlo především o výrobky průmyslu pracích prostředků, kávovin a cukrovinek. Barevné tištěné jesličkové archy s firemními značkami a reklamními slogany na jejich rubu byly přibaleny k bednám zboží dávány zdarma zákazníkům. Vznikly ve 30. letech 20. století jako zcela nový jev v historii betlémářství.

Převážně šlo o reklamu na kavoviny továren z Polabí (Pardubice, Kolín, Hradec Králové a Brandýs), ale i rakovnický Otta propagoval své prací prostředky. Rovněž velkoobchod pochutinami Kulík v Praze vydal tříarchový betlém během jednoho měsíce. Reklamní betlémy končí se začátkem II. světové války a jedinou známou vyjímkou je betlém firmyAlbis z Optavic nad Labem nalepený na krabicích s čokoládovou vánoční kolekcívyráběnou roce 1947. U většiny dosud známých 32 druhů těchto betlémů není uveden autor kresby ani rok vydání, což nebylo pro firmu podstatné. Důležitější však bylo, aby výrobky firmy, kterou betlém propagoval, byly v něm dostatečně zachyceny. Proto třeba tři králové nesou do Betléma výrobky fy Franck: Franckovku, Perolu nebo Dosku, děti krabice s nápisem Albis apod.Jinými nosiči výrobku jsou velbloudi nebo sloni. Byli však i vyjímky - např. vynikající česká malířka Marie Fischerová-Kvěchová byla po určitý čas "dvorní výtvarnicí" firmy MÝDLO OTTO RAKOVNÍK. Byla podepsána na sloupku přístřešku svého menšího který byl později vydán jako "dětský", když musela zmizet uvedená reklama.

Firmy vycházely z tradice stavění jesliček pod vánočním stromečkem a z úvahy, že pokud ti přející lidičkové mají Ježíškovi něco nést, nechť je to právě jejich výrobek. K sériím pohádek či vzdělávacích obrázků tak přibyly o Vánocích i jesličkové archy. Vycházely většinou v jednom listu (např. Hradecká cikorka), ale někdy byl soubor rozdělen tak, aby teprve při získání dalšího archu bylo možno betlém sestavit (Otto Rakovník: „Tento Betlém je vydán ve dvou arších. Druhý arch bude přiložen při další objednávce“). Rozšířeny byly i tištěné firemní betlémy Brandýské Cikorie z 30. let 20. stol. Pro zadavatele bylo nepodstatné, kdo betlém vytvořil. Důležité bylo, aby byly dostatečně výrazné výrobky, které firma propagovala. Na archu tedy nenajdeme podpis výtvarníka, zato darovníci jsou často mýdlem či cikorkou přímo obtěžkáni. K tomuto úkolu se dobře hodili i velbloudi nebo sloni. Dr. Vaclík ve své knize "Co nevíte o betlémech" vydané v roce 2003, na straně 30 hovoří o dalších reklamních betlémech Plzeňského Prazdroje, oděvního konfekčního závodu Nehera, mydlářské firmy Pilnáček v Hradci Králové či německé firmy Schicht v Ústí nad Labem.