Křížové cesty

Krajina Betléma Šíření křesťanství a znalosti evangelia vzbuzovalo od prvopočátku u křesťanů touhu i zvědavost poznat místa Ježíšova života, smrti a vzkříšení. Od 4. století jsou doložené poutě křesťanů do Svaté země. Dochovaly se tzv. Poutnické knihy – zápisky a poznámky gramotných poutníků, v nichž lze nalézt důležité dobové popisy a hodnocení situace ve Svaté zemi. Lze vysledovat, že už v 5. století poutníci navštěvovali místa pašijových událostí, modlili se a pořádali procesí s rozžatými svícemi v rukou.
K vykonání poutě z Evropy na Blízký Východ koncem starověku a v raném středověku bylo potřeba odhodlání, pevné zdraví, dostatek financí a nezávislost. Většina obyvatel té doby neměla volnost pohybu, poněvadž byla nevolnictvím vázána ke své vrchnosti. Svatý Petronius, biskup z Bologne, vyšel prostým lidem vstříc a to tak, že dal ve své diecezi postavit napodobeninu Božího hrobu i dalších míst a včlenil je do terénu tak, aby nechyběla ani hora Golgota. Po něm stavěli repliky i jinde. Takto dostupná jeruzalémská místa byla vděčně přijata a hojně navštěvována. Poutníkům byly nabídnuty rozmanité formy pašijových pobožností např. K sedmi krokům Spasitelovým nebo K sedmi Spasitelovým pádům.
Do budování napodobenin svatých míst se později pustili i méně majetní lidé. Stavby se začaly zmenšovat na úroveň kapliček či pouhých sloupů. Rovněž vzdálenosti mezi místy se postupně zkracovaly. Pod vlivem františkánů se cyklus křížové cesty později rozšířil i do jednotlivých zemí Evropy, v Německu od konce 15. století, kde měla Křížová cesta tradičně pouze sedm zastavení. Na Moravě a v Čechách je nejstarší křížová cesta na Svatém kopečku u Mikulova (od 1623), kde ji dal stavět kardinál František Dittrichstein. Od doby kolem roku 1600 už mívala křížová cesta tradičních čtrnáct zastavení, i když se můžeme setkat i s jiným počtem, např. 29 zastavení ve Starém Hrozňatově u Chebu (tzv. velká křížová cesta) nebo 25 zastavení křížové cesty v Římově či až 100 zastavení a kaplí křížové cesty ve Vambeřicích. V roce 1731 konečně papež Klement XII. uznal tradičních františkánských čtrnáct zastavení za závazné pro celou katolickou církev a jeho nástupce roku 1746 je obdařil plnomocnými odpustky. Do té doby cyklus křížové cesty nalezneme v českých katolických kostelech jen sporadicky, od druhé poloviny 18. století se ovšem začínají objevovat v městských chrámech a v 19. století došlo k jejich masovému rozšíření i do venkovského prostředí. Někde se ke čtrnácti zastavením neformálně přidává ještě patnácté, zobrazující prázdný Ježíšův hrob.
V roce 1073 obsadili Svatou zemi muslimové, což křesťanský poutní ruch vážně narušilo. O to větší pozornosti se začala těšit evropská jeruzalémská místa. Ve 14. století byly křesťanské svatyně v Palestině svěřeny františkánům, přesto byli křesťané na území Osmanské říše spíše trpěni než vítání.
Na konci 17. století papež Inocenc XI. udělil františkánům výsadu zřizovat křížové cesty spojené s plnomocnými odpustky jako při pouti do Jeruzaléma. Podobně se zachoval papež Benedikt XIV., když v roce 1746 rozšířil plnomocné odpustky na křížovou cestu instalovanou se souhlasem diecézního biskupa v kostele, kapli nebo v terénu pod širým nebem.

Křížová cesta s modlitbou
Cesta kříže (cesta sebezapření) je cesta života, neboť „Chce-li kdo jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi na sebe každý den svůj kříž a následuj mě .“ Lukáš 9:23. Cesta kříže je sama o sobě cestou života, a proto tato Ježíšova výzva, abychom se zapřeli, vzali na sebe své kříže a následovali ho, je jeho sdělením nám, že v tomto životě bude utrpení. V jeho následování budou těžkosti a bolest, ale čeká na nás sláva. Je to kříž, který může napravit vaši minulost, vaši přítomnost i vaši budoucnost . Ježíšův kříž zůstává navždy místem, kde lze zajistit moc nad nemocemi a chorobami. Všechno, za co Ježíš zemřel, patří nyní vám. Ježíšův kříž je více než znamení; je to důkaz vašeho vykoupení a adopce.
Křížová cesta, je způsob, jak se modlit a rozjímat o Kristově oběti za nás. Je rozdělena do čtrnácti zastavení od doby, kdy byl odsouzen, až po svůj pohřeb. Tuto zbožnost církev již dlouho podporuje a je obzvláště užitečná během postní doby a Velkého pátku.
Křížovou cestu se běžně modlí během postního období. Tradice praví, že Kristus zemřel v pátek ve 15 hodin. Z tohoto důvodu mnoho farností nabízí bohoslužby křížové cesty v tuto dobu v pátek během postní doby.
Křížová cesta je jeden ze způsobů, jak bychom se měli modlit za duše v očistci z lásky k nim. Ale i když nemáme žádné zesnulé příbuzné, o kterých bychom věděli, duše v očistci jsou stále našimi duchovními bratry a sestrami. Jsme spřízněni křtem s Kristem a tento rodinný vztah by nás měl povzbuzovat k jednání v jejich prospěch.

Křížová cesta v přírodě bývá zbudována jako řada výklenkových kaplí nebo božích muk a vede často do kopce. V nejvyšším bodě je umístěn kříž jako 12. zastavení a zbývající dvě zastavení jsou poblíž.
Křížová cesta v kostele je nejčastěji ve formě obrazů nebo basreliéfů. Ve farních kostelech Římskokatolické církve je křížová cesta předepsána liturgickou normou.

14 zastavení kžížové cesty

I zastavení - Ježíš je odsouzen	II zastavení - Ježíš přijímá kříž	III zastavení - Ježíš padá poprvé pod křížem	IV zastavení - Ježíš se setkává s Marií	V zastavení - Šimon pomáhá Ježíši nést kříž	VI zastavení - Veronika podává Ježíši roušku
VII zastavení - Ježíš padá podruhé pod křížem	VIII zastavení - Ježíš napomíná plačící ženy	IX zastavení - Ježíš padá potřetí pod křížem	X zastavení - Ježíše svlékají ze šatů	XI zastavení - Ježíš je přibíjen na kříž	XII zastavení - Ježíš umírá na kříži
		XIII zastavení - Ježíš je položen do klína Matky	XIV zastavení - Ježíš je pohřben

Zobrazení jednotlivých zastavení


Ježíš odsouzen	Ježíš přijímá kříž	Ježíš padá poprvé	Ježíš potkává matku	Šimon pomáhá	Veronika otírá tvář	Ježíš padá podruhé

Ježíš mluví k ženám	Ježíš padá potřetí	Ježíš svlečen ze šatů	Ježíš přibit na kříž	Ježíš umírá na kříži	Ježíš v náručí matky	Ježíš dán do hrobu

Vánoční betlémy

Křížové cesty