Italské papírové betlémy
Italie platí za klasickou zemi betlémů, právě zde se betlémy začaly tvořit. Největšího rozkvětu a rozšíření v lidovém prostředí se dočkaly v 18.století.
V průběhu historie se zde vytvořilo několik center, nejznámější jsou v Neapoli. V betlémech se objevují typické postavy patřící k neapolskému koloritu -
hrbáč, slepec, žebrák a dudáci stojící u vchodu do jeskyně. Každá figurka má svůj osobitý charakter vyjádřený oděvem, držením hlavy a výrazem obličeje.
Do historie betlémářství se také zapsala tvorba regionu Ligurie. Zejména Janov, kde se v době baroka rozvinula tvorba
dřevěných polychromovaných plastik pro bohaté šlechtice a městské patricie.
(Markéta Kašparová, muzeum Teplice 2013)
Itálie je velmocí betlémů a místní lidé si bez betlému Vánoce snad ani neumějí představit. Teprve když se postaví betlémy, Vánoce mohou přijít. Kdepak stromeček…
Kdo jejich kouzlu jednou podlehne, potřebuje si neustále dokupovat (nebo vyrábět) nové a nové postavičky do betléma a vytvářet si doma skutečná vánoční umělecká
díla. Za těmi nejhonosnějšími se přitom vyráží do kostelů, na veřejná prostranství, do muzeí a v Neapoli také do ulice San Gregorio Armeno, a to celoročně!
Za prvním betlémem vůbec je potřeba se vydat do střední Itálie – do Greccia v současném regionu Lazio, kde nejspíš roku 1223 betlém jako první zkonstruoval svatý
František z Assisi. Chtěl totiž před svýma očima znovu vidět chudobu narození Ježíše. V horské jeskyni tak vznikla stáj, kam dovedl býčka a osla, kteří byli
přítomni i při Ježíšově narození v Betlémě. Dodnes je v Grecciu možné setrvat v modlitbě u jeskyně, kde se slavnost odehrála. Vedle kaple postavené na skále
se nachází také klášter prvních bratří včetně cely, v níž spával svatý František. Kromě toho je v Grecciu otevřená výstava betlémů z celého světa. Další se
každoročně konají i v hlavním městě Římě poblíž Vatikánu. A jednou velkou výstavní plochou je ulice San Gregorio Armeno v Neapoli, kde má betlémářská tradice
tu nejlepší pověst a zdejší betlémy patří k těm nejžádanějším na světě.
Jedna řemeslná dílna vedle druhé, terakotové postavičky Panny Marie, sv. Josefa a Ježíška, pastýřů, tří králů i slavných fotbalistů (Neapol se nezapře), papeže
či politiků… Kromě klasických postaviček místní umělci tvoří také další rozličné postavy současné nebo nedávné doby. Vyrobené jsou nejčastěji z terakoty, dřeva,
slámy a sena i jiných materiálů. V mnohých betlémech se figurky pohybují, ať už to jsou postavy přinášející dary Ježíšovi nebo pizzař, vkládající oblíbenou
italskou pizzu do pece. Vliv místa, kde betlémáři žijí, se nezapře. A bývalo tomu tak vždy – i v období největšího rozkvětu zdejší betlémářské tradice v 18. století.
Betlémy tou dobou přestávaly být výsadou kostelů a ve velkém se objevovaly i v bohatých aristokratických sídlech. Bohatí pánové se předháněli, kdo vystaví bohatší
betlém. Italský sochař Giuseppe Sammartino, autor zdejší slavné sochy Zahaleného Krista, vymyslel a vyrobil oblíbené terakotové postavičky do betléma, a právě jemu
je tak připisován počátek zdejší betlémářské školy. Další slavný sochař dané doby Luigi Vanvitelli sice vytváření sošek velkými sochaři považoval za barbarství,
nic to však neměnilo na tom, že sochaři pochopili důležitost tradice a vytváření postaviček do betlémů se věnovali ve velkém a rádi. Dnes v Neapoli betlémy vyrábí
zruční řemeslníci, kteří si své umění a tradici předávají z generace na generaci.
Prohlédněte si místní betlémy včetně detailů, nad kterými často zůstává rozum stát. Obdivujte věrnost tradici i nápaditost. A vlastně se u toho vůbec nenachodíte –
dílny neapolských betlémářů s prodejními stánky se soustřeďují do jediné ulice v historickém centru města, pojmenované podle kláštera s kostelem, jehož věž se
tyčí nad ulicí. Jde o kostel svatého Řehoře Arménského, jehož počátky sahají až do 8. století, kdy byl vystavěn na základech chrámu sv. Ceres. Jeden z nejkrásnějších
betlémů 18. století uchovává neapolská kartouza sv. Martina, vystavěná na kopci nad historickým centrem města. Pastýře přítomné v betlému sbíral všestranně nadaný
Michele Cuciniello, který svou sbírku posléze věnoval muzeu umístěnému v kartouze. Tento kultovní betlém je zde k vidění celoročně.
A co v žádném betlémě nesmí chybět? Kromě jeskyně s Ježíškem, Pannou Marií, Josefem a zvířaty je to několik symbolických postav, jako například spící pastýř, kmotři
Vincenzo a Pascale symbolizující masopust a smrt, mnich symbolizující spojení sakrálního světa se světským, rybář a lovec představující spojení nebeského světa se
světem pekelným. Dále je v něm možné najít obchodníky – každý z nich představuje jeden měsíc v roce. Pomalý pohyb mlýnského kola v betlému symbolizuje neustále
plynoucí čas a plynulý příchod nového roku.
(Barbora Šupíková, Rady na cestu, Milánské betlémy)
|